Je právě 17:45 17. listopadu 2007, já se probudila a chystám se jít si uvařit oběd. Výhodou prohýřených nocí je, že člověk vynechá minimálně jedno jídlo, protože ho zaspí a tím pádem jedno jídlo ušetří. To je dobrý ne? Nesmí se ovšem počítat to, že vyrabuje ledničku, když nad ránem přijde domů.

Včerejší párty byla „legendary“! (čti ledžendery) Tohle slovo je z našeho nově oblíbeného seriálu, na který tu koukáme. Sehnali jsme si ho tady od jednoho kamaráda, jmenuje se How I Met Your Mother (jak jsem potkal tvoji matku, kdyby vás zajímalo něco víc: http://howimetyourmother.webz.cz/) a je to fakt hlína, vždycky si při obědě pustíme díl, většinou pak ještě aspoň jeden, náhrada za Přátele, v Americe teď běží myslím třetí řada, jestli to začnou dávat u nás, tak si to jednoznačně nenechte ujít, je to moc dobrý! :-)

Takže k včerejšku. Původně neplánovaná akce, takže skvělá! Vydaly jsme se se Zuzkou a Janou na nějaké taneční představení, které mělo být zdarma do naplnění sálu, samozřejmě jsme přišly až po naplnění sálu. Takže jsme vyrazily do nedaleké „cerezeríe“ na pivo a tapas, dělají tam celkem levné tapas s mořskýma potvorama, já těmhle příšerkám asi na chuť nepřijdu, byly prostě nechutný, ale zkusit se má všechno, už jsem tady toho zkusila dost, jediný co mi ještě chutná jsou krevety, ale to je asi tak vše, ale statečně zkouším nové a nové bezhlavé a mnohdy i hlavé živočichy, ale stýskat se mi po tom zřejmě nebude.

Pak jsme napsali všem ostatním, jestli někam zajdem, načež se nám ozval Adam (viz níže), že mají s kamarádama sraz na Puerta de Jerez, tak jestli tam nechcem přijít taky, tak jsme se tam vydaly a zjistily jsme, že se jde k nějakým lidem do bytu na párty. Nikoho jsme z nich neznali, nic jsme s sebou neměli, ale šli jsme na párty, byla to taková ta procházecí internacionální párty, v malinkým bytečku tak cca 20 lidí, nedokážu to odhadnout, ale bylo jich tam vážně hodně a byla tam fakt sranda, moc se mi tam líbilo, znali jsme tam jen tak trochu jednu francouzku co s námi chodí na angličtinu. Jinak tam byla taková směska, američani, mexičan, brazilci, francouzi, ital, němec, češi…no prostě international. Pak se ještě pokračovalo do jednoho baru, kde jsme to pěkně rozjeli a bylo to prostě…legendary!

Věci minulé

Rozhodla jsem se popsat vám teď události trochu retrospektivně, podle toho co mám tak nejčerstvěji v paměti…

Ve středu jsme pro změnu dělali čistě českou párty, teda byl tam i Luigi, ale to se snad ani nepočítá. Byla to taky dost improvizovaná akce. Kuba nás ve škole přemluvil, že chce něco podniknout, tak Péťa mezi školou doběhla nakoupit suroviny na pití a občerstvení, po škole – tzn. v půl desátý – jsme upatlali vajíčkovou a česnekovou pomazánku, Péťa upekla chleba (domácí chleba a fakt se jí povedl!!!) a hurá na českou párty! Bylo to mooc príma, sešlo se nás devět a byla sranda…

Filmový festival

No beru to vážně retrospektivně, ale vy si to přeberete. Takže filmovej festival….byl naprosto skvělej. Bylo to trochu náročný, ale krásný. V neděli v noci jsme se vrátili z Barcelony a od pondělí do soboty jsme seděli v kině. Občas už nám docházely síly, hlavně v sobotu, ale drželi jsme se statečně.

Když jsme se dozvěděli, že tu bude nějakej filmovej festival a mají tam snad promítat i český filmy, hned jsme upalovali zjistit o co jde. Dost nás překvapilo (a velmi mile), že tento rok je hlavním hostem Česká republika, budou promítat spoustu českých filmů a dokonce tu bude i Menzel! Váhali jsme jen chvíli. Koupili jsme si abonentku za 20 euro na 27 filmů, plus jsme k tomu dostali VIP kartu na vstup na všechny soutěžní filmy promítané pro tisk, to jsme ale využili jen jednou, protože to bylo vždy dopoledne a to jsme byli ve škole. Luigi do toho šel s námi, takže teď už má českou kinematografii v malíku. A dokonce se mu český filmy moc líbily, fakt že jo!

V pondělí jsme dopoledne šli do školy, odpoledne jsme to zazdili a vyrazili jsme na Grandhotel, Indián a sestřička a Pravidla lži. V úterý nemáme školu, takže jsme stihli jedno dopolední představení soutěžního filmu v místním divadle – Teatro Lope de Vega. Šli jsme na „Auf der anderen Seite“, asi tušíte, že to byl film německý, se španělskýma titulkama, zajímavá to pro mě podívaná!! Ale dalo se nějak pochopit o co tam jde, bylo to teda strašně dlouhý, ale docela dobrý. Jako většina německých filmů, které jsem zatím viděla (cca 2), byl i tenhle o Němcích a Turcích. Ale dobrý, na Němce to šlo. :-) Odpoledne jsme stihli „Ztracenou dovolenou“ (moc zajímavý-chtěli jsme to vzdát, ale nakonec jsem ráda, že jsme šli, je to dokument, jak nějakej kluk našel ve Švédsku v kontejneru negativy, vyvolali je, zjistili, že patří nějakým čínským turistům a rozhodli se je najít…nakonec se jim to kupodivu povedlo, ve světě, kde každej pátej člověk je Číňan, je to celkem úspěch, no ne?), dále „Hezké chvilky bez záruky“ (Chytilová, nic moc… bohužel :-(, herci dobrý, děj o ničem) a večer ještě „…A bude hůř“, což je film o máničkách za totáče a mně se teda fakt líbil, je to teda drsný, ale líbilo se mi to.

Ve středu jsme poctivě celý den strávili ve škole, stejnak bylo na čase trochu si od toho filmovýho maratónu odpočinout. Ve čtvrtek jsme začali klasikou - Ostře sledované vlaky (mimochodem Luigimu se moc líbily!), pak jsme shlédli „Madonnen“, to byl film, kterej nás vážně moc nezaujal, nechci říct, že to bylo vyloženě špatný, ale taky žádnej zázrak. Vybrali jsme si to, že tam bylo napsáno koprodukce Belgie, Německo, Česká republika. S Českou republikou to ovšem nemělo nic společnýho, ani žádnej osvětlovač v titulkách, nic. Ovšem večer jsme to završili Vratnýma láhvema a to nás opravdu dostalo! I když už jsme to všichni viděli a Slávek to má dokonce s sebou na dvd, stejně!!! Je to vážně skvělej film!! Na Svěráka/y prostě nikdo nemá!! Máme stáhlou i tu písničku od Uhlíře (Ani k stáru…) a povinně jsme se jí předtím naučili a pak jsme si v kině vesele zpívali a dělali ostudu, ale co, hlavně, že nám bylo hej! A představte si, potkali jsme tam dva další Čechy (nezávisle na sobě, oni se taky neznali), co tu doteď žádný Čechy neznali, tak byli rádi, že nějaký viděj a od tý doby s námi vehementně kamarádí. A jsou moc príma, takže Vratné láhve nám přinesly další kamarády! Janu, která tady už pracuje a Adam (viz výše-4.odstavec), kterej byl už rok ve Valencii a teď je tady na nějakým jiným programu než je Erasmus.

Tak zpátky k filmovému festivalu…V pátek jsme se šli odpoledne podívat na tiskovku s Menzlem a pak jsme shlédli další tři filmy, nejdříve Marcelu (dokument od Třeštíkový z cyklu Manželské etudy, jenže moooc smutný), pak jsme si vyměnili lístek na Bufor, abychom vyplnili čas před dalším filmem, ovšem to byl nějakej izraelskej válečnej film, takže sranda k popukání, nějak jsem ani nestíhala moc titulky, běžely fakt rychle a ještě tak nějak cizojazyčně, že, takže mě to moc nebavilo, ale Luigi říkal, že to bylo moc dobrý, tak asi jo. No a na závěr…všemi netrpělivě očekávaná a milovaná…Vesnička má, středisková!!!! Člověk to vidí třeba po dvacátý a stejně se prostě řeže! Bylo to vážně super! Ovšem pak jsme vyrazili trošku pařit, přišli jsme až ráno a v sobotu nás čekal ten pravej a opravdovej maratón a nebyla to tím pádem žádná sranda.

Ale jo, byla! V jednu hodinu jsme začali Krtečkem (-: :-) (úsměv na celé kolo) a El Jardín de la Fantasía (animovaný film od Pojara- český, netuším proč měl jen španělský název), pak jsem se vydala na dva dokumenty, první se jmenoval Tebraa-Retrato de mujeres saharauis - o saharských ženách, bylo to moc pěkný a mohlo to bejt i dost zajímavý, kdybych tomu bývala byla trochu víc rozuměla. Další dokument byl Memorias cubanas - to mohlo bejt možná ještě zajímavější, jenže tomu jsem nerozuměla ani za mák, byl to totiž jen rozhovor s Fidelem, čili bez titulků, čili nechytačka. Večer jsme šli na Obsluhoval jsem anglického krále, což byla pro mě premiéra a musím říct, že se mi to moc líbilo, slyšela jsem na to i kritiky, ale myslím, že to není tak špatný, ale ani to tu nebudu chválit do nebes, to taky ne, ale hezký. Pak jsme ještě v půl jedný v noci šli na poslední film, Jedné noci v jednom městě, animák od Baleje (Fimfárum 2, Jak to chodí u hrochů), to byl myslím moc pěknej film, bohužel jsem u něho usnula. Nešlo to jinak. Ten týden byl opravdu náročnej, věřte mi!

Takže rekapitulace: viděla jsem 19 filmů, z toho 14 českých, jednoznačně vedou Vratné láhve a Vesnička, pak Grandhotel. To jsou moje top tres. (Někteří se nám diví, že tu chodíme na český filmy, no zkrátka jsme vlastenci, a na český filmy prostě nic nemá!) Nebyla jsem na žádným filmu, kterej by byl vážně špatnej, aspoň podle mě, to že jsem nerozuměla, to už je pak čistě můj interní problém. Shrnuto podtrženo, filmovej festival byl supéééér!!!!(Nehledě na to, že nás Luigi vzal dvakrát na výborný tapas a že jsme chodili na zmrzlinu a pojídali brambůrky a čokoládu a zkrátka jsme si to vážně užili.)

Tak a teď začíná období chudoby a odříkání si… :-)